Přidat názor k článku Výchova: svoboda musí mít hranice

Tedy baví mne, jak z celého článku řešíte jen ten vlak....
Ale budiž:
Mám rodiče 6 hodin vlakem a jezdila jsem k nim s oběma dcerami, když byly malé. Jednoduše jsem šla do kupé pro matky s dětmi (tam mi bylo celkem jedno, že dítě obtěžuje svým žvatláním a hraním si....)
Brala jsem jim do kupé přezutí (pak u babičky jsem bačkorky umyla, za ten klid a i pohodlí holčičích nožiček po cestě mi to stálo).
Na sedadlo nahoru i dolů lozily, na stůl se podle mne prostě neleze, takže na stolek ne.
A dělali jsme leccos, abych je zabavila. Povídali říkanky a pohádky, koukali z okna a povídali si o tom, pak jsme vytasila svačinku, to také nějaký čas zabralo. Pak jsem holky položila aby "po obědě" spaly a byl skoro dvě hoďky klid . Bylo to utrpení, ale přežili jsme to :D :D
Jinak výchovná omezení, ktaré autorka navrhuje se mi hodně líbí - nastavit nějaké mantinely a trvat na jejich dodržení, ale na druhou stranu nezasypávat dítě deštěm neustálých zákazů a příkazů - to považuji za ideální postup při výchově.
Sestra byla zastáncem "volné výchovy". Jednak tímto způsobem vychovala dceru, kterou dnes v jejích 13 letech už nezvládá a druhak - panbůh má smysl pro humor - se jí na podruhé narodila dvojčata a s volnou výchovou byl konec. Neboť tam, kde se u jedné dcery dal respaktovat požadavek malé (kam jít, co dělat) to u dvojčat nelze - každá chtěla něco jiného....
Simča