Přidat názor k článku Výchova: svoboda musí mít hranice

Jak si kdo nastaví hranice, je jeho věc. Problém je, že je ale lidé neumí držet. Příklad z mého okolí - matka si sedla na židli u stolu s počítačem (vypnutým). Dvouleté dítko k ní vlezlo na klín a začalo ťukat na klávesnici. Matka říká "Jeníčku, nech ten počítač." "tak slyšíš, nesahej na počítač"Tohle opakuje furt dokola, ale přitom dítě na klíně drží, aby nespadlo a drží jej tak, aby dosáhlo na počítač. Chlapeček toho nechal, až když se jemu chtělo, když ho zaujalo něco jiného. A takových situací bylo na návštěvě několik. Musím říct, že to bylo pro mě děsně psychicky náročné. Je fuk, jestli dítěti dovolí sahat na počítač. To je věc každého. Ale když mu říkají "ne", mají se podle toho chovat, tj. sudnat ho z klína a zkusit ho zabavit něčím jiným. Nebo nechtějí jít do sporu s dítětem, nechtějí absolvovat křik a vztek. Tak mu ale nemají slovně zakazovat. Tím znehodnocují jakýkoliv jiný zákaz, o který se později pokusí.