A proto já třeba doufám, že do porodnice nebudu muset. Vím, že z těch, které mám v dosahu, svá přání nepředjednám nikde, i kdybych byla sebeponíženější prosebníček.
Dala bych asi přednost přirozenému ambu porodu v porodnici, ten ovšem neexistuje a když o něj projevíš zájem, dozvíš se akorát urážky a pohrdlivé komentáře.
Takže budu doufat, že dvě třetiny té částky, kterou bych musela zaplatit soudruhu porodníkovi za to, že mi nerozšmikne perineum (samozřejmě nedaněno), budu moct zaplatit porodní bábě, která mi bude asistovat doma.
Po dvou porodnicových porodech, přičemž u druhého jsem "nadstandartní služby" zaplatit a stejně nám to bylo houbec platné, to potřetí nerisknu. A ne cestu do Krkonoš nebo Havlbrodu si s rozjetým třetím porodem netroufám.
Kdybych do porodny musela, nevím, co si počnu, vím, že v kontrakcích žádné asertivní cvičení nedám, ani stokrát předem projednaný porodní plán mi nic nepomůže, když budu mít smůlu a natrefím na šovinisty a muž mě nezachrání, protože se bojí cizích lidí.
Je smutné nemít šanci, zvlášť když nechceš něco, co personálu přidělává práci, je to naopak, přirozený porod je úsporný a nejdražší pracovní sílu (lékaře) většinou ani nepotřeuje.
Předchozí