Jilemnice 2007 a 2008: ani náhodou ne všechno. Stačilo jen říct, co chci a co ne. Snad kromě kozy, kde jsem si polohu upravila jen mírně (nohy dolů, abych mohla tlačit od nohou) - z požadavku na jinou polohu byli dost nešťastní a já jim nakonec vyhověla. Po dvou porodech za nejdůležitější považuju nikolivě porod sám (při tom je rodička beztak soustředěná hlavně sama na sebe a že je placenta venku hned? Jéžiš, hurá!), ale hlavně chování sestřiček po porodu. A to je v Jilemnici bezvadné, nikdo dítě neodnáší, žádný dohřívání v inkubátoru, prostě byli prckové se mnou, i když se šmouhama od krve.
Ten článek mi opravdu přijde trochu zastrašující, hlavně pro maminky, které porod teprve čeká. Popravdě, poprvé je to takový mazec, že nějaký oxitocin po porodu je to poslední, co řešíte...
Předchozí