Co jsem se kdy dočela já, tak o víc než "cukrový bonbon pod jazyk" při jedení během porodu nešlo. I ty "nejalternativnější" PA doporučují maximálně malé sousto něčeho bohatého na glukózu.
Kromě toho asi není moc časté mít během porodu apetit kdovíco pojídat, alespoň soudě podle sebe, já ho neměla.
Co jsem měla, byla mučivá žízeň, muž mi nesměl ani otřít rozpraskané rty vodou. Bylo to při prvním porodu, kdy jsem neměla ani infuzi, takže jsem prožila na porodnm sále šest hodin v letním horku, oknem mi svítilo do očí slunce, když muž sundal žaluzie, přišel ho seřvat doktor osobně, co si to dovoluje. Tohle by možná nebylo možné ani v base. Argumety: "Chcete umřít a zabít své dítě?" Kdo by chtěl, že, i když na konci už mi přišlo, že umřít by bylo příjemnější.
Podruhé jsem měla infuzi. Porodnice velmi konzervativní, ale přesto na dotaz, jestli se můžu napít, byla odpověď ošetřujícího anesteziologa (měla jsem EA): "Ano, ale ne moc najednou." . Kupodivu tentokrát nám úmrtí nehrozilo. Čím to?
Předchozí