cizinka napsala:
A v prubehu porodu nazor te zeny je velmi dulezity pokud neni pod vlivem leku a umele stimulace - neexistuje presnejsi nastroj nez jeji pocity. Jak pri hodnoceni stavu (strach, radost, laska, unava- to vse je dulezite), tak pri volbe polohy a zpusobu "zabaveni se".
Ano, to je důležité, ale těžko zabrání matka, zvl. prvorodička, komplikacím a život ohrožujícím situacím, svými pocity a intuicí, že?
Takže to, co jsem chtěla říct bylo, že radši risknu císaře (jakože jsem musela), než zdraví a život vlastního dítěte.
Pokud hrozí komplikace a lékař uplatní jejich standardní postup, je mi opravdu egál, jestli mám ještě jiné možnosti a nebudu diskutovat, protože jde o vteřiny. Musím prostě věřit, že ví co dělá (od toho máme svobodnou volbu lékaře).
Kamarádka, která čekala dvojčata, o jedno přišla ve 32tt, druhé taktak přežilo. Kdyby nebylo všech těch zavedených postupů, popř. kdyby diskutovala o císaři a o tom, jestli bude či nebude mít na sále bobra, nežije ani jedno z dětí...