Binturong, přilepím to za tebe, ale není to přímá reakce na to co píšeš, jen zamyšlení, které mě onehdá napadlo, když jsem si zase někde přečetla o nějakém dítěti zachráněném včasnou sekcí nebo podobným invazivním zákrokem (dítě apgar 10-10-10).
Dovedete si (kdokoli) představit, že by operatér po zákroku řekl "Ukázalo se, že sekce nebyla zřejmě nutná, ale nevadí, že jste rozřezaná, hlavně že máte zdravé miminko"? Jaký byste si nesly pocit?
(Podobné lze aplikovat v méně extrémní míře, ale možná výmluvněji, na všechny ty rozstříhané hráze, kterých je u nás objektivně výrazně víc, než by odpovídalo srovnáním s fyzicky podobnými Evropankami - kolik žen unese informaci "no, stříhat jsem vám asi nemusel"? Kolik střihnuvších lékařů řekne pravdu a kolik raději vyvolá dojem, že to bylo nezbytné?
Předchozí