díky, bohužel už nebudu rodit, ale před 10lety by se mi Tvůj textík jakožto "návrh odpovědí pro personál" fakt hodil!! (coby naivce, které zdravé dítě V SOBOTU DOPOLEDNE odebrali do inkubátoru a sebrali na 5hodin!! absolutně nic mu nebylo, jen chabě jsem protestovala a chtěla ho zpět - vůbec nám nedovolili nějaké sžívání; a to byl zpočátku přítomen i manžel.... musím říct, že mě to oddělení od dcery, kdy jsem si strašně přála být jen s ní - úžasná euforie, naše první dítě, spousta sil.... - a poté i dost velký problém s dětskými sestřičkami výjít /připadala jsem si spíš jako v lapáku či ve válce než v porodnici
/ - naproti tomu, gynekologické sestry a celkem i porodníci byli úplně skvělí, dalo se na čemkoliv domluvit...
Bylo to v r.2000, tak nevím, zda zákony stejné, odešli jsme 4.den po porodu a měla jsem dojem, že další už bych asi nepřežila... (Spolubydlící na pokoji měla mírně postižené dítě, silné deprese, ani já jsem moc nespala a začínala být šíleně znavená a musím říct, že po druhém porodu /v jiné - malé - porodnici/ jsem si připadala úplně jinak!!
Druhý pobyt v porodnici byl fakt příjemný a měla jsem dojem, že nás všemožně podporují, jsou tam pro nás, nic není problém a né naopak - u 1. porodu je prostě vše OBTĚŽOVALO!!! ale dost o tom, že to pryč.
MAMINKY, NENECHTE SI UKRÁST SVŮJ POROD, POKUD NENÍ "PATOLOGICKÝ"!!!
Jasně, my matky přece rodíme! Oni jsou tam pro nás a mají tu čest miminku pomáhat na svět (v případě krize tedy i zachraňovat zdraví a životy, to ano)
Může to být opravdu úžasný startovací zážitek pro celou rodinu, když to okolnosti nebo někdo nezmrví ;-)
Namísto psychického traumatu něco, na co se vzpomíná celý život