Přidat názor k článku Obrana proti "černé magii"

Binturong, docela tě chápu. Vlastně stejně jsem to viděla po prvním porodu, a to jsme byli se synem separováni jen asi sedm hodin, přiložit jsem ho mohla "už" druhý den dopoledne (nějakých čtrnáct hodin po porodu?) a na pokoji se mnou bydlel skoro celý den (od deseti do deseti jako v IKEI).
Podruhé jsem měla pocit, že sama přežiju cokoliv, jen když dítě nebude muset být kdovíkde samo, budu ho moct po porodu přiložit a i potom kojit podle jeho potřeby a ne rozvrhu oddělení. Měla jsem epidurál, s holčičkou jsme se směli cca hodinu přivítat, přiložit ji, pak asi dvouhodinová separace, plný rooming. Považovala jsem to tenkrát za veoký úspěch, na holčičce bylo znát, že měla lepší start.
Od té doby uběhlo přes deset let a za tu dobu mi postupně došrotovalo, že při oboustranném zdraví jde jak "zachránit" dítě, tak "nenechat si ukrást porod".
Teď to snad budu moct zkusit, pokud to zkusím, tak pak můžu říct, jak to vidím, jestli za to ten porod stál .
Zatím věřím tomu, že kromě všech jasných zdravotních výhod, je přirozený porod svého druhu iniciace, že to patří k ženské zkušenosti a je škoda ji odmítnout, pokud se mi nabízí.