Mě taky asi nejvíc ovlivnil Odent. Ale ne napoprvé. Když jsem to četla poprvé, přišlo mi to (po mých zkušenostech) jako fantasmagorie. Pak jsem ale poznala blíž několik matek s dětmi narozenými normálně a postpně se mi to všechno poskládalo do trochu jiného obrázku. Vzpomněla jsem si třeba, jak moje porody probíhaly a co jsem při nich cítila, než jsem se dostala do porodnice, jak reagovaly moje děti těsně po narození, to jak porody vnímal můj muž.
Někdy to nejde a pak můžeme být vděční, že medicína dneska dokáže co dokáže a že existují lékaři zasluhující si njhlubší respet (Viděli jste teď ve zprávách chlapečka, kterému amputovala prsty rozbrušovačka?). Ale často to jde a žen, které o přirozený porod stojí, není tak málo, jak to možná vypadá viděno ze Vsetína.
Odent je lékař, dokonce chirurg, žádná šamanská babička. Věřím mu daleko víc, než všem vypaseným šovinistům z Bulovky, kteří normálně rodící ženu nejspíš nikdy neiděli, najednou.
Předchozí