V diskuzi jsem si přečetla hodně o "špatném západu", který neinformuje o možnostech testů a odhalení poškození.Jenže my jsme velmi ateistická země,na západě o tom neinformují např. i z důvodu, že by se matka mohla urazit apod.,jsou to citlivá intimní témata.Také je v ZE více přistěhovalců, např. muslimů - velmi silně věřících.U nich si vůbec neumím představit absolvovat vícero vyšetření (jestli vůbec nějaké) a už vůbec ne potrat.Jiná země = jiná mentalita,jiné zvyky a prostředí; takže chápu, že žena zvyklá z ČR na drezúru doktorů to může na západě brát jako špatnou péči.Já osobně se domnívám, že stovky vyšetření a zákroků nevynahradí slušné a empatické chování,které našemu zdr. personálu pořád chybí.Naše zdravotnictví je hrozně "technické".A např. u těhotenství a porodu (ale i např.u léčby rakoviny) je psychika záležitost č. 1; s tím naši doktoři jaksi pracovat ve většině ještě neumí. Např. na dovolené na Kanárských ostrovech jsem viděla rodinu s dítětem asi 3 roky, které mělo DS.Nikdo to neřešil,dováděli s ním a věnovali se mu.Manžel z toho byl celý vedle, myslel, že to už neexistuje (u nás v ČR žádné takové dítě neviděl). Není to smutné? Nevypovídá to něco o nás?Nyní bráníme narození dětem s DS, příště to budou potencionální tlušťoši a lidé s nízkým IQ? (v žádném případě tím ale nekritizuji nikoho, kdo se rozhodl pro potrat, možná bych to také udělala; vadí mi nastavený oficiální systém - eliminace slabých a nemocných).
Předchozí