Já prostě trvám na tom, že dítě má právo se dozvědět o sexu nezaujaté informace - vhodnou, citlivou formou. Znám ze svého okolí případy, kdy si lidé následky takovéto výchovy nesli celý život - měli pak třeba nešťastné manželstí, protože je kvůli jejich sexuálním zábranám třeba partner podváděl. Nebo to s nimi dopadlo ještě mnohem hůř.
Také si myslím, že dítě to právo mám. Ale obávám se, že v našem právním systému je mu právo jeho rodičů mu je neposkytnout nadřazeno.
Kromě toho, i kdyby to tak nebylo, řekněme by "právo na ezaujaté sexuální informace" bylo nadřazené tomu rodičovskému: jak se určí, které informace jsou nezaujaté? Třeba jedenáctitýdenní plod potrat na něm provedený vnímá/nevnímá? A i kdybychom překonali tohle, koho pověříme předáváním těch informací? Učky, o kterých si vesměs myslíme, že to jsou více či méně nebezpečné blbky a děti je před nimi třeba spíš chránit? Těch pár málo uček, o ktrých si to nemyslíme? A nemyslíme si to všichni o těch samých, nebo máme každý jinou? A když se nakonec shodneme na dvou, jak to stihnou?
Já si myslím, že ti rozumím, ale dobrý záměr, který máš, podle mně není v naší realitě proveditelný a kdoví jestli někdy bude.
Předchozí