Přidat názor k článku Proč odmítá Výbor na obranu práv rodičů příručku sexuální výchovy

- nejsem ani sexuolog ani pedagog, tak mi zbývají jen vlastní náhledy, tedy to, čím se po právu řídím sám a co se nijak nesnažím prosadit jako obecně správné

- je výchova, je vzdělávání - obé se prolíná, ale není to jedno a totéž

- radit někomu, aby namísto průvodných jevů sexuálního vývoje zkoušel veletoče na hrazdě nebo se věnoval šachu či filatelii, mám za principiálně podobné radění někomu se zápalem plic aby nekašlal

- pojetí organisované kolektivní sexuální výchovy nemám za správné vůbec a zejména pokud se ony kolektivy vytváří dle věku, tedy bez ohledu na fázi vývoje dětské sexuality.

- stát už dost skrze nejrůznější systémy nakukuje lidem do kuchyní, do ložnic a dětských pokojů bych ho nepouštěl. Přijde mi, že se o to snaží skrze využití povinné školní docházky. Nemám za slušné vyzvídat cokoli o osobních věcech, o těch intimních (ve smyslu důvěrných, sexuálních) najme. Co se týká poskytnutého vzdělání, mám za scestné učit děti, že homosexualita není úchylka. Jistě, i to je relativní, třeba v antickém Římě v dobách jeho morálního úpadku byla relativně běžnou, stejně jako pedofilie a incest. Jedním z problémů, který v oné státem organisované sexuální výchově shledávám, je nerozlišení rozdílu mezi sdělením skutečnosti a komentářem.