Děs je především celé "Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy v základních školách". Děs nejen pro samotný obsah a pro troufalost, v níž výkonná státní moc vstupuje do soukromí dětí a jejich rodin. Kdo četl ono doporučení a statí, na které odkazuje, snadno pozná, že jde o zhůvěřilé dílo úředníka, který není s to poznat ani rozpory ve vlastním projevu. Krom toho, že jde o nekompetentní vstup do soukromí, je zřejmé, že není vnímán rozdíl mezi vzděláním a výchovou. Tragikomické jsou pak údaje typu na českém východě (tím možná míní Moravu) je více věřících. Pozoruhodné jsou i požadavky na kvalifikaci pedagoga, který má sexuální výchovu provádět. Je dost na tom, že namnoze je třeba korigovat chybné nebo zavádějící informace, které dětem škola podsunula, že je třeba vzdělávat děti v tom, co jim škola nedala ač by měla, nyní se chce přidat ještě korekce vyžadující výchova. Qui bono ?
Předchozí