Mám doma Aspíka... a příkladného, ukázkového... podle kterého by se mohly dělat tabulky... od narození byl jiný a také od narození jsme jezdili po doktorech a nemocnicích, můj život byl opravdu peklo. Od dvou let, kdy jsem si vyjednala vyšetření v Thomajerce.. byl považován za pravděpodobného Aspíka .. nakonec se to oficiálně v šesti letech potvrdilo i oficiálně. Od čtyř let začal dostávat léky, které se nám sice podařilo vyladit až teprve nedávno a i tak mají určité vedlejší účinky... ztloustnutí, tiky, avšak bez nich si nedokážu vůbec představit, jak bychom exitovali, aniž bych se já a asi i syn zbláznili. I tak je to "masakr" vydržet povahu Aspíka, ale na druhou stranu.. jak říkám... mohlo to být horší, a hlavně, jinak je to zdravý kluk jak buk, je inteligentní, umí překrásně kreslit, umí i jiné věci... plno jiných věcí má zase opožděných... život s ním je očistec, ale bez něj by byl život mnohem horší ... a věřím tomu, že až mu bude třicet, tak by v něm nikdo nehledal autistu a bude to naprosto úžasný, bezproblémový chlap a snad i s úžasnou partnerkou a dětičkami.
Předchozí