Na to je jednoduchá odpověď, ty dvě kamarádky byly o halvu menší, takže se na tu váhu, co my zbylé, dostaly snadno a i si jí dokázaly udržet, kdežto my jsme "musely" přestat jíst, tedy kamarádka vlastně jedla jako tank, ale hned letěla na záchod
, opravdu za tím nic jiného nebylo
, pak se mi v halvě rozsvítilo, ale opravdu je to strašně náročné na psychiku, to je pravda, taky zpětně vidím, jaké jsem měla štěstí, že mi v hlavě bliko varovné světýlko
, dneska už se opravdu ráda najím a jednou, když manžel dcerce řekl, ať si nepřidává, že bude tlustá, tak jsem na něj málem vzala vařečku
, dávám si opravdu velký pozor na to, co před dětmi o jídle říkám a taky přesně vím, čeho si mám u holky všímat, takže jsem občas i za takovou životní zkušenost ráda, hlavně že můžu mít děti, co jsem slyšela, tak ta kámoška s bulímií prý ne.