Spíš naopak. Někdy jde vysledovat faktor, který je s vysokou pravděpodobností příčinou toho, co s dítěti stalo. Např. otec je alkoholik, syn je alkoholik.
Často (ne-li častěji) jsou ale příčiny nejasné a na úrovni dohadů, jejichž význam nejde určit. Takové věci se stávají i v dobrých a funkčních rodinách.
Ve skutečnosti nikdo přesně neví, nebo nemůže říct dopředu, v jaké rodině se problém typu anorexie (jiné sebedestruktivní chování dospívajících dětí) objeví a v jaké ne.
Všechny teorie o vhodných způsobech výchovy atd. jsou jen více nebo méně podložené teorie, určitě stojí za to je znát a přemýšlet o nich, protože často pocházejí od erudovaných lidí, kteří se tím kterým jevem zabývají dlouhodobě. Ale jsou to jen teorie, neposkytující obecně platící vysvětlení. Sami jejich autoři - pokud jsou to dobří autoři- tohle nepopírají.
Takže otázka typu "Co ty jsi udělala špatně, že tvé dítě má anorexii?" Je sice logická pro každého rodiče, kterému se to stane, ale z pléna je nemístná, dost možná neudělala špatně nic. Nebyla o nic horší, než jiní rodiče, jejichž dítě - zatím - vážný problém nepotkal.
Předchozí