Byla jsem se synem u psychologa (z jiných důvodů než o kterých se tu píše)a na otázku Proč jsem odpověděla, že mě to a to trápí, nevím si s tím rady a myslím si, že i on není s tím a tím spokojen (což samozřejmě syn popíral). Řekla jsem mu, že bych byla moc ráda, kdyby byl tak hodný a pomohl mi vyjasnit si, co se s ním děje, protože já tomu nerozumím a on není schopen mi nic vysvětlit, potřebuji, aby si nás poslechl 3. - nezaujatý člověk. Byl to jen začátek cesty, po které jdeme se střídavými úspěchy, ale motivace nebyla negativní....
I když samozřejmě jsou puberťáci, kteří ani na takovou motivaci nereagují dobře....