Přidat názor k článku Klidně si sednu s knížkou, i když je doma nepořádek

Tak i dnes není možné dorazit do některých školek dle potřeb dítěte. Bohužel. Každopádně nejmladší syn šel do školky hodně brzy, protože chtěl a já prostě náhodou dostala nabídku dobré práce. Což o to, ono se mu tam líbilo, ale někdy neměl den a pak brečel. Poprvé jsem byla "na nervy", protože jsem nevěděla, co mám dělat - nechtěla jsem o práci přijít, ale jeho tam nechat brečet taky ne. Pak jsem si řekla, že jestli mě zaměstnavatel vyrazí kvůli hodině zpoždění a nezajímá ho, že práci si stejně musím udělat a udělám, tak to bude stejně později na pytel. Tak jsem zavolala a řekla, že prostě přijdu později. Mohla jsem tam s ním klidně hodinu zůstat, aby se zklidnil, vylepšil si náladu. Jenže to každá máma nemůže a mě drásaly nervy ty brečící malé děti.
Starší syn ve třech letech nechtěl o školce ani slyšet - vzala jsem ho tam pohrát a neustále kontroloval, že tam jsem. Když slyšel, že by tam potom měl být pořád, odhodil hračky a okolo školky chodil velkým obloukem. On je typ, že by sice neřval jak na lesy, že tam nechce, ale vnitřně by ho to drásalo. Jsem ráda, že jsem skutečně měla na výběr.