Přidat názor k článku Klidně si sednu s knížkou, i když je doma nepořádek

Ale Petro, to je právě to, že takový pocit je individuální a lze těžko vyjádřit.
Pro mě je prostě důležité, abych se ty 3 royk co můžu být doma prvořadě věnovala dětem. Samozřejmě že ne 24 hodin denně. Ale když to budeme chtít přepočítávat na hodiny, tak teď jsem se synem (dcera už chodí do školy) denně cca 12 hodin. (nepočítám noc, kdy spí). Z těch 12 hodin 2 hodiny prospí, ty 2 hodiny jsou moje, dělám si co mě baví a neuklízím. Těch 10 hodin trávíme spolu. Buď si hraje nebo dělá věci se mnou. Vaříme, myjeme nádobí, uklízíme, cestujeme, nakupujeme.... Vyhovuje mi, že ho můžu mít u všeho a že máme na všechno a na sebe dost času. 1x týdně chodím do školy, kde je syn buď se mnou, nebo ho hlídá babička (6 hodin). 1x týdně 2 hodiny večer jsem v práci a děti jsou s tatínkem doma. A 1x týdně večer 2 hodiny věnuju svému koníčku, a děti jsou zase doma s tatínkem.
takhle mi to vyhovuje a děti jsou takhle šťastné. nevěnuju se jim naplno v tom smyslu 24 hodin 7x v týdnu, ale naplno co můžu. Až půjdu do práce, spolkne mi práce z těch 12ti společných hodin 8. A to už je sakra rozdíl. Samozřejmě i potom budu trávit ten zbylý čas s dětmi smysluplně a naplno, ale bude ho o poznání míň. Takhle jsem to chtěla říct.
Pokud někomu vyhovuje, že dá dítě chůvě a jde hned po mateřské do práce, tak je to jeho věc. To dítě nijak netrpí, citově se naváže na tu chůvu a je určitě spokojené. Ale pokud je v jeslích, kde se musí o pozornost 1 člověka dělit s dalšími 10ti dětmi, je to podle mého názoru dost rozdíl.