Přidat názor k článku Klidně si sednu s knížkou, i když je doma nepořádek

chodila jsem - do roka jsem s ním chodila i do školy na semináře (při práci jsem nedokázala odchodit každotýdenní semináře, s miminem se mi to konečně podařilo).

Šlo to, časovala jsem ho podle režimu práce či seminářů, hodně jely úplatky v podobě kukuřičných křupek a různého "zábavného jídla" (s jídlem se zabavil klidně na 30-40 minut). Hračky jsem volila nezvukové, měkké, hodně knížky. Většinou z toho 90 minutového bloku byl vzhůru tak polovinu času, pak se najedl (nakojil) a buď usnul u kojení, nebo jsem vyjela s kočárem na chodbu a uhoupala jsem ho a vrátila se se spícím děckem...

Limit pro zvládání tohohle režimu byl u něj ten rok, pak už to přestávalo jít, respektive to pro mě bylo moc náročný ho udržet tak, aby nerušil a já se ještě zvládla soustředit.

V práci měl svůj prostor, kde si mohl hrát.

u syna byla klika, že nebyl moc vokální, takže nerušil. S dcerou si to nedovedu představit, tak byla vokální až až. Ale s tou už jsem to neřešila, situace byla pak jiná. Další klika bylo kojení - jak mimčo zakvíklo, šup s ním pod triko a nakojit, neměl šanci se rozeřvat. Nedovedu si to představit s UM, protože i když jsem ho pak uměla udělat u dcery fakt rychle, tak stejně tam byla prodleva na rozeřávní a to by nešlo ani v práci ani ve škole.