Přidat názor k článku Klidně si sednu s knížkou, i když je doma nepořádek

Když někdo MUSÍ stále budovat kariéru, vždycky najde spoustu pozitiv pro cokoliv, co mu dá alibi. Záměrně nemluvím o ženách, které pracovat musí, protože by jinak neměly s dětmi co jíst, oblékat a kde bydlet.Ty jednou dětem řeknou:ano, chodil/a jsi do jesliček, protože maminka musela vydělat peníze. Co ale řekne žena, která nemusí a přesto dítě odkládá? Musela jsem pracovat, protože..proč? Protože (ať dosadí cokoliv) to bylo důležitější než TY..? Chápu moje rodiče, že jsem do jeslí chodila, protože před třiceti lety byla taková doba. Prý jsem tam nikdy nebrečela, ale chodila jsem tam odevzdaně jako ovce a se smutným kukučem. Teď jsem doma s druhým dítětem a pořád nechápu, jak někdo může dát dobrovolně dítě do jeslí nebo od něj třeba na celý den odejít a nechat ho chůvě. Že to tak uvnitř sebe cítí nebo spíš necítí...? Já bych to nedokázala. Ten vývoj mezi druhým a třetím rokem je tak výrazný a fixace na nejbližší osoby a citová potřeba ještě veliká. Starší dcerce budou brzo čtyři a vidím to, že školka (do které chodí od 3 let) je pro ni velkým přínosem. Ale dřív než ve třech mezi dětmi? Děti se o ostatní děti začnou zajímat právě až kolem třetího roku, kdy mezi sebou začnou komunikovat a učí se spolupracovat, chápat druhé..Autorka tvrdí, že dřív děti vychovávalo víc lidí, to asi určitě, ale ty děti byly stále v rodinném prostředí a lidi včetně dětí stále stejní..Což se asi s jeslemi srovnat nedá, obměny v kolektivu +jedna "teta" na kolik dětí? Dvouleté dítě tam musí být úplně ztracené a citově strádat. Čekací doba, než si ho zase rodiče vezmou domů. Sobectví dospělých. Dítě nepotřebuje hmotné statky, ale mámu a tátu...Kromě toho, mateřství zabere sotva pět procent života (počítáno na šestiletou mateřskou a průměrný věk 80let), vzdělání 15 procent, práce třeba 30 procent..Je to můj názor, ať si to každý dělá jak chce, já jsem vystudovala vysokou, měla skvělou práci a pocit, že bych o něco přišla, že nyní ještě dva a půl roku nebudu pracovat, opravdu nemám. Naopak to beru jako příjemnou změnu v životě, která mě obohatí a posune o kus dál.