Přidat názor k článku Klidně si sednu s knížkou, i když je doma nepořádek

"To srovnání s kolegou komunikujícím na dvě strany kulhá, není to totéž. Navíc třeba podstatou mé práce je komunikace a je běžné, že lidi komunikují mnoha směry zároveň a zvládají velké množství podnětů najednou."

Nekulhá to z toho pohledu, že ti nevěnuje v obou případech plnou pozornost, je jedno z jakého důvodu. (Tu třeba má bývalá profese analytika vyžaduje.) Jistě, pokud se jedná o prkotinu, to odpovím i od mailu a telefonátu, ale při jednání ne ...

"Jsem strašně ráda, že většina mých kolegů dokáže zacílit na OBSAH konverzace a nelpět na FORMĚ. Jsou to prostě vzdělaní, flexibilní a tolerantní lidé."

Obsah tím, že dělám druhou věc, dostává na prdel, aspoň u mě, možná nejsme s kolegy tak na výši .
Nejde o to, jestli při hovoru držím chrastítko nebo parkera, jestli mám kostým nebo kraťasy, co v nich pak půjdu na hřiště. Jde o tu sdílenou pozornost. Kdyby vás vyšetřovala doktorka a hrála si přitom s dítětem na klíně, vzdělanost nevzdělanost, nechodila bych k ní, bála bych se, že přeslechne důležitý detail. Možná je to o profesi.

"Odsuzovat kojení před lidmi je šosáctví. Nedávno tu byla zase bouřlivá diskuse o kojení na veřejnosti. Na které si byla straně?"
Nevadí mi v kavárně v ústraní, nevadí mi v parku otočená od lidí. Vadilo by mi na jevišti, při prezentaci produktu, obchodní schůzce tváří v tvář. Já tam cítím rozdíl - není to profesionální, je to osobní. Kamarádům se mohu vymluvit na PMS, šéfovi ne. S kamarády bych šla na holo do sauny (kdysi, před nadváhou a celulitidou), ale z kolegy z práce ne. Mezi kámoše si vezmu velký výstřih, do práce ne.

Netvrdím, že brát dítě do práce nejde. Říkám, že v mojí práci jsem to zkusila a nedopadlo to dobře. Důsledky mě mrzí, ale chápu to.