Přidat názor k článku Klidně si sednu s knížkou, i když je doma nepořádek

Ve 2,5 letech dítěte jsem šla do docela obyčejné práce na 8 hod. denně a v den jeho 4. narozenin jsem se stala managerka. (Důvodem mého odchodu do práce ve 2,5 letech dítěte byla situace: samoživitelka s prázdným kontem.) Příjem jsem měla za měsíc větší, než co mají jiní za rok. Dítě bylo s paní na hlídání min. 10 hodin denně nebo ve školce doma a v cizině, létal se mnou letadlem na služebky i s tou paní na hlídání, jenže brzy jsem zjistila, že to není pro mě. Kromě výčitek svědomí vůči dítěti, že na ně nemám čas, byl to i velký stres, když dítě onemocnělo např. chřipkou v té cizině, já měla za den 5 obchodních jednání a u dítěte chůvu zdravotní sestru, jenže dítě potřebuje matku, hlavně když mu není dobře. Moje dítě si nikdy nahlas nestěžovalo a neplakalo. I tak jsem se na práci po roce a něco vykašlala a šla na mateřskou a budu doma 4 roky a pak nejlíp na další mateřskou. Radši žijeme docela skromě, peníze spotřebuje stavba domu, ale jsme bez dluhů, což je docela štěstí, že nouze mě nenutí jít pracovat brzy, manželova výplata na běžný provoz domácnosti a dovolenou stačí.

V práci mě nikdo nediskriminoval, kolegové samí muži trávili v práci víc hodin denně a pak šli do hospody, někteří měli v cizině "druhý život" a docela si ten život užívali. Rodinu viděli o víkendu. Já jsem pracovala méně hodin denně, snad i intenzivněji a po práci mi začala "druhá směna" po návratu z práce. Přítel s dítětem hodně pomáhal a staral se o domácnost, ale jen v ČR, na služebky s námi nelítal. Ty služební cesty byly vždy na 2 týdny, pak prodloužený víkend doma, pak zase 2 týdny pryč, péče o domácnost v cizině byla na mně.
Můžou být matky, kterým vyhovuje co nejdřív jít do práce. Je otázka, jestli neutíkají do práce jen proto, že být doma s dítětem je náročnější než jejich zaměstnání. Zrovna "Studium rovných příletostí" mi přijde spíš jako koníček, než práce. Při dítěti mám koníčka i já, ale do zaměstnání se nehrnu. Kolik je asi matek, které se dobrovolně hrnou do zaměstnání na linku do továrny nebo do nějaké stresové práce?
Dát dítě do jeslí z rozmaru (kvůli práci jako koníčku nebo potřebě budovat si kariéru) mi přijde sobecké. Každá investice času do dětí se Vám 100-násobně vrátí.
Chápu rychlý útěk do práce z důvodu nedostatku financí.