Ono je to totiž takhle poněkud vytržené z kontextu. Koberec v Montessori zařízení je celkem důležitý prvek, protože se jím vymezuje prostor pro různé aktivity. Rozložení koberce je signál "teď a tady s tímto pracuji". A pochopitelně se děti (malé) nejprve musí naučit, že pokud chtějí nejakou takovou aktovitu dělat, najdou koberec, rozloží, po skončení práce aktivitu uklidí a pokud nepokračují s něčím dalším, koberec srolují a odnesou. Takže tohle je jen ukázka pro to, jak se koberec uklízí.
V Montessori systému existují na všechno tohle pro pedagoga závazné postupy (z které strany se k dítěti stavět při ukazování, jak přesně předvádět provádění aktivity atd), kterí jsou vybudované tak, aby maximalizovaly pochopení dítěte, jak se činnost provádí. Jak ji pak bude dělat dítě je na něm, nikdo dítě neopravuje, že to dělá blbě, ale vždy si může říct o znovuukázání. Zajímavý pro mě byl třeba fakt, že u ukazování se nemluví, protože to tříští pozornost, dítě se pak soustředí na slovo a ne na ruce ukazujícícho.
Předchozí