Přidat názor k článku Jak se učit s hyperaktivním dítětem?

Dobrý den, ráda bych se podělila o svůj vlastní příběh. Od malinka jsem zapomínala věci (batoh v autobuse, či škole), nenosila domácí úkoly, doma jsem tvrdila, že žádné nemáme, protože mě to vlastně nezajímalo, tak jsem si to nepamatovala. Zajímala jsem se pouze o věci, které mě bavily. Byla mi diagnostikována lehká dyslexie s prvky hyperaktivity, tzn. především to zapomínání. Ve škole jsem dostávala jednu poznámku za druhou. Paní učitelka řekla mé mamce, že jestli zvládnu nějakou střední školu, tak snad jen učňák. Mamka se se mnou musela učit do poloviny 9. třídy, jinak jsem se na to vykašlala a nosila domů samé pětky. Takže každý večer jsem si přinesla sešity a mamka mě zkoušela a přidávala k tomu nějaké zajímavosti, abych si to lépe pamatovala a aby mne to bavilo. Nad postelí jsem měla barevný rozvrh, každý den byla jedna květina a každý lístek určitý předmět. Každý den měl svou vlastní barvu. Musela jsem si vše kreslit a barevně označovat. Nebylo to se mnou lehké, ale práce přinesla své. V polovině 9. třídy jsem se hlásila na střední školu, na druhém stupni jsem měla rok co rok lepší známky. A když mne rodiče dostatečně motivovali (způsobem: teď se musíš hodně snažit, protože když se dostaneš na školu, ovlivní to celý tvůj příští život), chodila jsem na doučování z češtiny a matiky a chtěla jsem... Dostala jsem se na Obchodní akademii. Pak na vysokou a teď mi chybí poslední semestr do Mgr. Bakaláře jsem měla s chlupem na červený diplom, také nějaké prospěchové stipendium. Ale to jen díky mé mamince a díky tomu, že jsem konečně mohla studovat to, co mne baví. Dokonce přemýšlím o doktorátu. A mamka? Ta říká, že kdyby to věděla před 15 lety, tak by mne tak "netýrala", ale to bych se nedostala až sem...
A s dyslexií jsem mám potíže stále, jen pomaleji čtu a píšu. Ale když jsem si našla knihy, které mě bavily, např. Harry Potter, Letopisy Narnie apod. Chtěla jsem číst. Vše je jen o té motivaci.

Takže hodně štěstí s vašimi ratolestmi a po letech se vám jistě uleví, až uvidíte, co jste se svými dětmi zvládli...