A ještě na něco jsem zapomněla.
Dřív žil člověk v rodině, protože rodina pro něj byla zárukou přežití.
Po r. 1945 jsme ženy od rodiny poslali za placenou prací mimo rodinu. Najednou se divíme, že:
- ženy nechtějí být doma s dětmi
- že se ženy s malými dětmi samy neuživí
- a nakonec ženy ani ty děti moc nechtějí.
Protože my jsme dokázali roli rodiny nahradit státem zajištěnou podporou a státem zajištěným důchodem, který ale ženám nijak nekompenzuje dobu, kdy si nemohly vydělávat peníze na živobytí. Žena je tak bita jak v profesní kariéře, ve výši příjmu a na sklonku života ještě nízkým důchodem. Tyto podmínky ale stanoví stát. Pokud se podmínky nezmění, děti nebudou nebo jich bude hodně málo. Myslíte, že mladá žena nevidí, že její matka má kvůli péči o děti nízký důchod a že odchází do důchodu stejně jako muž? Tak proč by měla mít nějaké děti, proč by měla na děti doplácet? Tak je prostě nemá. A dělat chlapovi a dětem služku ji taky neuspokojuje. Služby pro rodinu nejsou, protože jsou drahé a rodiny si je nemůžou dovolit (a jásavé články o tom, jak matka, pracující na ministerstvu a beroucí si do práce kojence, jsou spíš k pláči, PROTOŽE PODOBNÉ SLUŽBY NEJSOU PRO VŠECHNY!!!)
My jsme prostě rozbili rodinu tak, že dneska jedinec snáze přežije, když rodinu nemá. Mladí chlapi se do rodiny neženou. Proč by měli? Žena a dítě je obírá o zdroje na zájmy a koníčky, bez rodiny snáze přežijou. Zena je na péči o děti taky bita. A to je to, co musíme napravit dřív, než bude pozdě!!
Předchozí