Přidat názor k článku Pět otázek ohledně mentální anorexie

Také jsem si tím prošla v posledním ročníku vysoké školy, nebyla jsem nikdy tlustá, ale nikdy né úplně hubená, ale ty narážky na ty normální velikosti mě k tomu donutily. Naštěstí jsem se probrala z toho sama asi po dvou letech, kdy jsem měla 40kg a dokrorka co jsem si našla¨mě řekla, že takhle se dlouho žít nedá, našla jsem si psychoterapeuta a ten mě docela pomohl. Teď po 12 letech a dvou dětech, chtěla bych třetí, jsem zase krev a mlíko, ale nestresuji se tím a jsem v pohodě, i když občas mě červík hlodá, jestli bych neměla být trochu hubenější, ale už jsem si jista, že to není to pravé ořechové. Život je krásný a ohromně rychlí, to si člověk uvědomí až s těma dětma, jak ten život rychle utíká.