Přidat názor k článku Jak se dá zvládnout tolik bolesti?

S manželem právě čekáme první dítě. Můj muž pracuje u policie, ne ve zrovna klidné oblasti. Spousta feťáků a jiných nebezpečných lidí. Několikrát se stalo, že byl v nějaké hodně nebezpečné situaci a pak mi o tom doma vyprávěl. Jednoho dne, když byl v práci, už bylo hodně pozdě večer, tma, přijelo před náš dům policejní auto, rozsvícené majáky, šla jsem se podívat k oknu, co se děje, z auta vystoupil policista a mířil si to k našim oknům a zaťukal. V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. V prvním momentu jsem ani to okno nechtěla otevřít, jaký jsem měla strach z toho, co mi ten člověk bude chtít. Nakonec šlo úplně o někoho jiného, jen se potřeboval na něco zeptat, s mým mužem to nemělo nic společného. Ale v tu chvíli se pro mě zastavil celý svět, všechno se ve mně sevřelo. Na Boha nevěřím, tak nevím, komu mám děkovat, ale děkuju, že jsem byla zbytečně vyplašená a nic zlého se nám nestalo. I když mám hrozný strach, děkuju, že se můj muž pokaždé vrací domů a já ho můžu přivítat s otevřenou náručí. A je mi líto každého, kdo se toho, koho miloval, jednoho dne nedočkal, kvůli něčí hlouposti a bezohlednosti. I když se v našem případě nic nestalo, plakala jsem hodně dlouho, protože jsem si uvědomila, jak maloučko stačí a všechno je pryč, a člověk nemůže dělat vůbec nic.