To se vážně obávám, že to s porody až tak úplně nesouvisí, jako spíš s pocitem tlaku na "sbírání zážitků" a určité "sbírání" začíná být téměř společenskou povinností.
Takže hurá na zorbing, hurá na prohlídku zámku, hurá na porod.......................
Řešení je přece úplně jednoduché, lidi neblbněte a co nechcete, to nedělejte. Dřív se to řešilo příkazy a zákazy a dnes si ten prostor omezujeme sami, abychom někde nevyčnívali.
"Veřejnost" v podobě rodiny, kolegů a známých preventivně seznámím s tím, že to nedělám a proš to nedělám, obvykle to všichni vstřebají bez problémů, pokud je to jasně naservírované a nejsou tam zbytečné kličky.
V páru je možné se domluvit na kompromisu - dobře, ale jakmile řeknu, vypadneš a nechat věci volný průběh.
Je spousta věcí, které si zaslouží nějaký ten postesk, protože mě trápí a přitom na ně nemám žádný vliv, ale stěžovat si na něco, co mám ve svých rukou je trochu zvláštní.
Předchozí