Pawla - já autorce rozumím. Ona to nemyslela nijak militantně, ale já to zažila na vlastní kůži:
Já bych nechtěla chlapa u porodu ani za zlaté prase, on by tam nechtěl být ani za zlaté prase, stejně to má hozené má máma a táta, moje sestřenice, tetičky, sestra...
Je to naše věc a neznamená to, že se rodiče dětí v naší famílii nemilují - naopak - ještě u nás nebyl nikdy zaznamenán rozvod, kam paměť sahá (s impotencí je to horší
); stejně tak je věc každého, kdo leze na porodní sál, jestli tam být chce nebo ne (myslím otce, matka si moc vybírat nemůže, pokud nerodí doma či v taxiku
)
Přesto za posledních 7 let, kdy rodí naše rodinná generace Husákových dětí, musíme všechny čelit před i poporodním otázkám A BUDE XY U PORODU? A PROČ NE? / BYL X\ U PORODU? NEBYL JO? NO TYVOLE! a podobně inteligentní dotaze.
Denně se někdo zeptál, denně jsme si připadaly, jako bychom veřejně vyhlásily, že po porodu fouknem dítě do kojeňáku..
Podobně mě vytáčí titíž známí i neznámí lidé, kteří se v 6tinedělí, kdy já prožívala peklo a zaměřovala se na holé přežití syna i sebe, dotazovali, zda jsem štastná, od jeho 8 měsíců se mě ptají, zda už chodí a mluví (je cca o 5 měsíců pozadu, takže byl pochopitelně za blbečka)...zkrátka AUTORKU CHÁPU!