Pawla - jojo, na tom možná něco bude, nicméně i mě už víckrát napadlo napsat něco podobného. Nelze říct, že jsem všeobecně vnitřně vyrovnaná, to ovšem není nikdo, ale konkrétně v otci u porodu mám čistě za svou osobu úplně jasno a rozhodně si netroufám posuzovat ani odsuzovat ty, kdo mají jasno zcela jinak.
Přesto jsem měla opravdu pocit, ač mi bylo jasné, co je to za blbost, že bych měla svůj názor vysvětlovat - zvláště pak tady na vsi (u přátel, kolegů a známých z mé rodné Matičky stačilo s úšklebkem říct: "U porodu nebude, nic mu do toho není", všichni jsme se zasmáli a bylo to, ale tady se mě ptaly ženské od 6 do 90 let, jestli byl přítel u porodu a koukaly na mě fakt jako na krkavce, když jsem řekla, že ne - a ty pohledy mě uváděly do rozpaků - ne že bych je neuměla taky vtipně či cynicky odbýt, ale nebylo mi to příjemné).
Když budeš pevně přesvědčená o tom, že je dobře jíst baklažány a půl roku se Tě denně bude ptát jeden až několik typů s despektem v hlase, jestli opravdu jíš baklažány, přičemž bude jasné, že pojídači baklažánů hluboce pohrdají a nechápou, proč zrovna tak skvělá osoba, jako Ty taky jí baklažány, taky budeš mít pocit, že jim to musíš nějak vysvětlit. Ne OBHÁJIT - prostě ZDŮVODNIT