Jo jo, přesně tak.
Zubař se mě - pokud dělá něco bolestivějšího - vždycky ptá, jestli chci umrtvovací injekci.
Na trhání osmičky chci, jinak nikdy nechci. Nikdy se tomu nedivil.
Když mi bude něco dělat, oznámí mi postup, nechá si to odsouhlasit. Když se zeptám, co chci vědět, tak mi to řekne, ani se nediví, ani mi neřekne, že jako nezubař tomu nemůžu rozumět, ani se nenaštve.
Když jsem měla jednu krásnou osmičku v drsném zánětu, i mně bylo jasné, že musí ven a že mě začíná ohrožovat na životě, tak se mě zeptal, zda ji vytrhneme... Přitom jiné řešení tam nebylo.
Proč se takto nemohou chovat lékaři jinde?
Nebo spíš nechtějí?
Předchozí