Přidat názor k článku Muži, nechte ženy rodit!

Zubaře, který mi vytrhne zub bez mého souhlasu snad okamžitě zažaluju.
Já vím, jaké mám zuby, vím, co pociťuju, vím, jak mě bolí kaz, vím, jak bolí zub, který vbrzku půjde ven. Takže co se bude dělat, rozhoduju já. On dává návrh.

Podobně - mám zub - nic mu není - ale mě často bolí.
Zubař radí - nechat být co nejdýl - já s tím souhlasím, protože jediná další možnost je nerv pryč, tzn. smrt zubu. Čili dokud to mě - zcela subjektivně - nebude ztrpčovat život tak, že budu chtít zub nechat usmrtit, nic se dělat nebude. Někdo jiný by si nerv nechal vytrhnout hned, a zubař by to udělal, protože ta subj. problémy posoudit nemůže. Přístup k věci máme každý jiný a práh bolesti taky.
V okamžiku, kdy zubař místo plomby bude zub trhat, už mě nikdy neuvidí.
Světe div se, nějak se nepletu mezi tím, co chci ještě spravovat a co chci trhat. Kupodivu se se zubařem vždycky shodnem - ale my spolu komunikujeme.
Pasivní přístup, že on mi jako bude něco v puse dělat, neřekne co, já se pak budu divit, že "toto jsem nechtěla", to neexistuje.
Přeju Ti, ať to nikdy nezažiješ, znám případ, kdy pacientovi trhali najednou víc zubů, než se dohodli, ale jak měl umrtveno a byl v šoku, tak se nějak nedokázal bránit, dodnes ho to strašně mrzí a pak si teda užil (taky tolik zublů se zaráz vůbec trhat nemá). V tom bylo několik zdravých zubů!!!
Podle Tebe měl ale ten zubař vědět, co měl dělat.