S první větou souhlasím, jinak bych jen dodala, největší šance, že se nic nestane je, že u porodu nebude matka, před porodem jsem měla docela chuť k svému porodu nejít a poslat jen tatínka
malý mě u porodu tak natrhl všude možně (přičemž jsem u porodu měla volnost, nebylo to lékařským postupem, celou dobu porodu jsem chodila), sama bych se doma nezašila, při mém porodu museli mou mamku říznout, šprajcla jsem se napříč, bylo za pět minut pozdě, mamku museli resuscitovat, moje ségra se narodila v 7. měsíci, bez akutní nemocniční péče by nejspíš umřela. Proto jsem proti domácím porodům. Ale je fakt, že v nemocnici jsou sto let za opicema s tím, že považují psychiku matky za nějaký přebytečný novotvar, který by se k porodu neměl ani přiblížit