Přidat názor k článku Kniha roku Rok kohouta? Pozor na rasismus.

Paní Boučková, pravdu díte. Mám adoptované dvě děti. Upozorňuji neromské,ale poločernoušky. Starší má pubertu šílenou. Policajti mi ji přivezli jen jednou. Ale není všem dnům konec. Tituluje mě vulgárně jak může narosto nahlas a bez výčitek se se mnou poprala v mém těhotenství.
Ted se ozvala její biologická máma a naše holčička řekla, že ji nezajímá,že má mámu jen mě.Má hrůzu,aby máma nebyla cikánka, aby ona taky nebyla cikánka. Moc nám nevěří, že je mulatka. Upozorňuji, že opravdu rasistka nejsem.Ale dcera má špatné zkušenosti s chováním ostatních lidí(když ji bylo 10 let,tak jsme se nastěhovali do nového paneláku.Druhý den je vyháněl nějaký všimavý důchodce z domu,aby tam nešmejdili, co ukrást.Když řekli, že v domě bydlí.Tak jim odpověděl, že v domě žádní cikáni nebydlí. Naše společnost nepřijímá romy, tak jako ostatní etnika.Ruku na srdce, kolik z vás si instiktivně stiskne kabelku, když se vedle vás v tramvaji postaví puberťák snědší pleti? Hlásím se, že já tedy jo!!
Druhé dítě je černoušek , kluk, puberťák s pubertou snů. Zlatej, milej, citlivej.Projevy jsou jen občasné stavy melancholie, občas někde hambatý obrázek.
Tak nevím jestli jsem špatná máma, nebo tím, že moje dítě má špatné geny, nebo tím, že společnost od tmavých spoluobčanů neočekává nic dobrého. znám i případy nepovedených adopcí bílých dětí a povedených děti romských. A vlastně sni já neumím říct, jestli je naše adopce povedená nebo není.