Přidat názor k článku Jak se žije mladým vdovám a jejich dětem v Čechách - díl 4.

Notáři, odhaci a geometři jsou jedna pěkná sebranka. Dědictví po dědovi trvalo 5 let, neustále jsme museli vše obvolávat a zařizovat sami, uhánět notářskou koncipientu. Výše dotyční si jen nahrávají, aby platby za jejich služby byly co nejvyšší. Nakonec notářská koncipientská kráva vypustila z návrhu na usnesení jeden pozemeček a vše se muselo k soudu dávat znovu. Kolikrát ty jejich bláboly odmítl katastrální úřad, to jsme ani nepočítali. Za vše si zinkasovali přes 50 tis. (když se jsme započetli poplatky, benzín, ověřování). Podotýkám, že děda žádný boháč nebyl, jen to byl vesničan a měl podíl na kdejaké louce. Byrokratický systém nechrání lidi, ale právě tyhle příživy. Tím, jak rychle pracovali, se to protáhlo na 5 let. Hloupé bylo, že jsme potřebovali věcné břemeno na 16m2 pozemku v dědictví a čekali tak na stavbu baráku 3 roky. Jsou to sráči. Obdivuju autorku, asi už bych je fyzicky inzultovala.