Přidat názor k článku Jak se žije mladým vdovám a jejich dětem v Čechách - díl 4.

Stát nám sebral skoro 100 000 v době, kdy jsme neměli ani na pohřeb (nakonec ho zaplatil zaměstnavatel). Umřel nám v devadesátých letech táta, já byla na vejšce, dva mladší sourozenci nezletilí. Abychom je s mámou náhodou neokradli, vyřízení dědictví se protahovalo 3 roky. Můj otec měl většinu peněz v akciích. No a za tři roky, kdy se o ně nikdo nestaral, klesla jejich cena skoro na nulu. Za akcie, které se ještě podařilo prodat, jsme koupili bráchovi kolo. Jo a v té době platili dědickou daň i přímí dědici včetně dětí, takže daň jsme zaplatili z původní ceny akcií. Plus samozřejmě poplatky notáři. To kdyby tenktát nezaplatila babička, tak máma prostě neměla....