Přidat názor k článku Učitelkou jednotřídky v peruánských horách

Jistě, ale místní učitelé musí někde získat vzdělání. Samozřejmě je ideální, když se pak rodák ze zapadlé vesnice vrátí domů jako učitel, ale nějak se na tu učitelskou přípravku muís dostat. A "místní kolorit" - co to je? Roztomilé bosé holčičky v kroji, které se cachají ve vodě jezera Titicaca vedle svých maminek a pomhají jim prát prádlo? Šamanské rituály, po kterých novorozenci umírají na tetanus? Brambory stokrát jinak, protože nic jiného v té vesnici nikdy vypěstovat neuměli? (Až dr. Vilímková je naučila, jak postavit skleník a vypěstovat čerstvou zeleninu.) Opilý manžel, který ztluče ženu, a ta si to dá líbit, protože jí nikdy nikdo neřekl, že to také může být jinak? Vždyť ani své vlastní dějiny ti peruánští Indiáni dnes neznají - nevědí, že byla nějaká slavná říše inků, před kterou si západní turisti sedají na zadek, dokud jim to ve škole neřeknou, protože byli pět set let od své kultury odříznutí. Byla jsem u Inidánů v Severní i v Jižní Americe. Ne jako turista - řadu měsíců. Jediné, co jim dá šanci žít svůj život důstojně je vzdělání. Ať už je číst a psát naučí kdokoliv. Až když to budou umět, můžou se sami za sebe rozhodnout, jak chtějí žít.