Přidat názor k článku Jak jsme se rozhodli (ne)vzít si hypotéku

Ahojky,
také patřím mezi ty,co po 18 letech nuceně strávených s rodiči, v pachu a hluku města přesídlí na venkov.V 18-ti jsem se vdala a se svým tehdejším mužem přesídlila z bytu 3+1 do malého venkovského domu.Dům měl v té době jen dvě místnosti,venku suchý hajzlík a voda se tahala ručně v kbelíkách ze studny.Byla to bouřlivá léta po revoluci a můj muž se v té době pokoušel podnikat.Ale byl to totální lenoch.Do práce vstával v jedenáct a zaměstnanci se u něj střídali denně.Kdo by s ním také vydržel,že?Já to vydržela dva roky a nakonec se rozvedla a zůstaly mi na krku jeho dluhy a dvě děti.Tenkrát mi všichni domlouvali ať dům,který byl dědictvím po prarodičích prodám a koupím si za to byt a užívám života.Jsem ale od přírody vytrvalá a tenkrát jsem si řekla,že z domku udělám hrad.Místní ve vesnici se v hospodě sázeli,že nepřežiju ani jednu zimu.No a v domě jsem už dvacet let.Stále je co přestavovat a vylepšovat,ale žiji tak,jak se mi líbí.Deset let jsme v domku bydleli bez koupelny.Vlastními silami jsme vybudovali s dětmi podkroví a pak přišla na řadu koupelna.Dnes má dům 4 pokoje,kuchyň a koupelnu.Zahrada už také vzkétá.Dříve to byla prorostlá džungle,ve které se nedalo vůbec pohybovat.Každé z dětí má své záliby,které provozuje.No a abych nezapoměla k dvěma dětem přibyly další dvě a jejich otec se zachoval úplně stejně jako ten první.Takže teď už mi chlap nesmí přes práh.Máme doma smečku psů,kočky,dcera si pořídila koně,kterým synové postavili stáj v zahradě.Každé dítě se realizuje.Děti jsou vychované k zodpovědnosti,každé má svá zvířata o které se musí postarat.Naše krmítko pro ptáky je stále plné a ptáci nám v létě za odměnu zpívají u přiotevřených střešních oken.Nejezdíme na dovolené,nejezdíme na hory a k moři.Stejně bychom tam nevydrželi.Celou dobu bychom mysleli na naši rodnou hroudu.Občas si vyjedeme na nějaký výlet.Auto máme 17 let staré a každý den se modlíme,aby ještě vydrželo.Finančně jsme na tom tak,že když koupíme krmení pro zvířata,tak další týden vaříme jen skromná jídla.Děti chodí po brigádách a já mám tři zaměstnání.Za město bych to ale nevyměnila.Ale musím souhlasit s tím,že bez auta je bydlení na zastrčeném venkově nereálné.