Přidat názor k článku Jak jsme se rozhodli (ne)vzít si hypotéku

Třeba (jako mě) je hřeje pocit, že něco svýma rukama dokázali vybudovat. Něco na světě zanechali. Sám podobně jako autor článku opravuji starší - i když né tak starý dům. Narozdíl od autora mě ale netlačí existenční a bytové problémy. Stavbou si zhmotňuji své estetické a možná i umělecké sny. A musím říct, že to dělám sice pro rodinu, ale hlavně pro sebe. Pro svůj dobrý pocit. Ve své intelektuální práci uspokojení nepociťuji. Takovýto patos se ale dnes příliš nenosí. Heslem dne je "užít si".
Někdo v přízpěvku výše se zmínil, že raději budou platit dosmrti hypotéku, ale po práci se otec věnuje bezvýhradně svým dětem. V pořádku. Ale co ty děti vlastně v otci vidí? Rachitického upracovaného pána, za kterým nic nezůstává. Za celý život zkonzumuje svůj díl uhlíku, kyslíku, přemění x tun potravy na humus a odejde. To je panečku vzor!