Přidat názor k článku Jak se žije mladým vdovám a jejich dětem v Čechách - díl 4.

Dobrý večer.
Nezlobte se, ale nedá mi to reagovat na diskuzi pod článkem Martiny.
S Martinou si píšu od května loňského roku, kdy mi zemřel druhý manžel, což jsem u jejích článků asi dvakrát dala do příspěvků, takže se nebudu opakovat. A ani to myslím není v tuto chvíli podstatné. Myslím, že bych se zbytečně opakovala o depresi a smutku, což myslím Martina velmi dobře zná, ale jak už jsem napsala, asi bych se opakovala.
Budu se opakovat jen v jednom jediném a za tím si stojím, že Martina je neskutečně silná a statečná a hlavně nesmírně obětavá v tom, že všechny ty trable, které nastanou s vyřizováním, ať už sirotčího, vdovského důchodu, s vyřízením opatrovníka, či dědictvím, potažmo ještě poručníka, popisuje tady do článků, zároveň s praktickými radami, jak se s tím vším poprat. A za to jí patří můj nesmírný obdiv a dík a především, jak už jsem jí několikrát psala, smekám před ní.
První muž mi zemřel, jak už jsem psala v roce 1992, tedy v době, kdy internet nebyl, o nějakých radách či cstřícnosti úřadů si člověk mohl jen nechat zdát. O to víc, si její pomoci v těhletěch článcích vážím a smekám. Smekám za to, že při tom všem, při všech těch starostech a trápeních a v neposlední řadě a především, v té své obrovské bolesti našla sílu a napsala tady tyto články, kde vylíčila a popsala tu strastiplnou cestu se vším, co k této bohužel smutné a taky nejtěžší kapitole života náleží.
Ale důvod, proč reaguji je hlavně ten, jak nechutně se tahleta diskuze zvrhla v to, jestli je lepší ovdovět nebo být rozveden. Připomíná mi to silně dobu, když mi zemřel muž, já zůstala s dětmi sama, důchod v nedohlednu a protožer jsem byla v domácnosti, příjem žádný a potkala jsem známou, ptala se mně jak se mám. No a po pár zdvořilostních větách, mo sdělila, že vlastně jsem na tom ještě vydělala, protože teď vlastně budu mít svoji výplatu, plus vdovský a sirotčí po manželovi. Kdežto tak bych měla jen výplatu, kdežto důchod je jistý. V duchu jsem popravdě nevěděla, jestli se mám začít smát nebo brečet, protože tihleti "malí lidé duchem" si nějak tak neuvědomují. že za život milované osoby by jste se vzdali naprosto všeho, jen , aby tu byla s vámi a že vlastně ty peníze, ač jsou sice důležité, nejsou všechno, ale v tu chvíli, pro vás důležité vůbec nejsou.
Tak, jak některá z vás psala. Při rozvodu není vina na jedné straně, to mně učil už můj tatínek. Vina je vždy na obou stranách, nikdy ne na jedné, ale smrt, smrt si nikdo z nás nevybírá.
A hlavně, a to si dámy pamatujte, s potvorou zle, ale bez potvory ještě hůř!!!!!!!!!
Prosím nesrovnávejte nikdo matky samoživitelky a vdovy. Obojí je jin á kapitola a je mi z toho smutno, že lidský osud je převeden jen na srovnávání peněz a předhánění se, kdože je na tom hůř. Typická česká povaha.
A to si myslím, že ani jeden ze článků Martiny k tomuhle tomu napsán nebyl.