Přidat názor k článku Jak jsme se rozhodli (ne)vzít si hypotéku

Miluju diskuze na Rodině a vždycky se snažím odhadnout, kam až se to dostane. Bohužel nepatřím k těm, co nezbají nikoho, kdo by se dostal až k exekutorovi díky hypotéce. Bydleli kousek od nás, bylo tam v rodině úmrtí, neznám případ úplně dopodrobna, ale došlo to až k nucené dražbě. Než k tomu došlo, zjišťovali jestli nebude chtít někdo ten dům koupit v okolí, zvýšilo by to jejich šanci dostat to na lepší cenu.
Taky jsme se dostali do problémů, i když nešlo přímo o hypotéku, dům jsme kupovali na půjčku, v té době hypotéky ještě nebyly. Opravy jsme řešili taky pomocí úvěru, na výhodnější úrok bychom se dostali až po nějaké době splácení (měnily se podmínky pro poskytnutí) a finančně to vyšlo nastejno nebo i hůře, protože banky měly sankce za předčasné splacení. Problém nastal, když manžel přišel o práci, pokud měl jěště podporu, tak to šlo, sice špatně, ale šlo, spátky byly vyšší než ta podpora, ale dali jsme to dohromady. Na pracáku byl 1,5 roku, ze socky jsme nedostali nic, byla jsem OSVČ a mohla jsem si dovolit zaměstnat člověka na zkrácený úvazek, to že každou práci nemůže dělat každý ta paní nebrala. V té době a jěště dlouho potom jsme zažívali peklo, byli jsme bezproblémoví platiči a tak mi chodili domů kreditky jako dobrým zákazníkům, ono předsevzetí to nevybrat vydrželo jen do té doby, než nebylo na elektřinu, vodu, autobus pro děti do školy nebo i na chleba. Dostali jsme se do dluhové pasti, v té době se teprve banky učily tyhle záležitosti řešit, odklad splátek jsme nedostali, i když asi půl roku po tom to už banka nabízela, přeúvěrování nešlo kvůli toho, že manžel neměl zaměstnavatele... nakonec nás zachránilo, že manžel získal práci za minimální mzdu a podařilo se mu postupně dostat v rámci podniku na lépe placené místo, i když z hlediska příjmu stále nic moc.