Máme 22 měsíční dceru, dva pejsky, tři kocoury a dva zakrslé králíky. K narozeninám plánujeme potkana. Souhlasím s autorkou, že zvířata jsou super, ačkoliv když desetkrát denně vytírám chodbu po psech, popřípadě vydávám těžce naškudlené prašule za veterináře, potravu a tak dále, bych je i oželelela. Naše dcera je s nima v kontaktu od malička, umí dát psům granule, vodu, drží mi uši když šplíchám kapky, králíčkům dává seno, jen kočky bydlí venku /na ty jsem alergická/. Umí je pohladit, a jsou její nejmilejší hračkou. Pejskům dává brindáky, navlečené korále, když spí v pelíškách přitáhne deku a přikryje je......díky psům umí už poznávat barvy /granule jsou barevné/, pojmenovat všechny části těla, no, jen drobné rozdíly mezi čumákem a nosem ještě nemá pořešené, takže naposledy oznámila lékařce, že má na čumáku bebí /měla na nose pihu/. Ale také ví, že po pejskovi se uklízí bobky, že musí dostat jídlo, vodu. Prostě se nenásilnou formou učí, že každý tvor, ať člověk nebo zvíře, přináší radost i povinnosti.
Možná bych autorčino že zvíře má být v každé rodině, změnila na to, že každá rodina má mít přístup k nějakému zvířeti. U prarodičů, známých, v ZOO /myslím tím ty známé koutky s kozama a ovečkama/, ono stačí i občasný výlet k ohradě s krávama.
Prostě mi nepřijde správné, když rodiče nemají rádi zvířata a v tomto duchu vychovávají své děti, nebo se navíc vymlouvají na alergie.Jsem alergik a v dnešní době už neznamená život s alergií izolaci od všeho živého, Mnohem sympatičtější je, když někdo na rovinu přizná, že nemá rád zvířata, a že je v bytě nechce. Je to každého volba. Já mám ráda svůj život v naší rodině, lidské i zvířecí. A i když žádné zvířátko domů nepořídíte, dovolte vašemu dítku pohladit si sousedovic psa, nebo nakrmit kozu v dětském ZOOkoutku, opravdu to neublíží, naopak.