Přidat názor k článku U nás čteme Foglara

Doporučuji paní družinářce nezevšeobecňovat, v některých rodinách se čte a v některých nikoli - jak tomu bylo vždycky. Líbí se mi přesvědčení, že díky chvilce čtení v družině děti "nepropadnou" počítačovým hrám. Můj starší syn čte, od malička se mu líbilo sedět u knížky, ukazovat si obrázky, ve dvou letech říkal básničky a teď mu většinou knížku musím zabavit, aby přestal a šel se věnovat jiné činnosti. Foglara, Hochy od Bobří řeky, dostal letos pod stromeček a strašně se mu to líbilo (mě v dětství taky). Četli jsme mu před spaním do letošních vánoc, teď už si chce číst sám, ale třeba teď, když je nemocný, si čtení od matky užívá. Bohužel jsem mu začala číst povídku od Kinga, kterou jsem nečetla, Srdce v Atlantidě, přišla mi taková nevinná, já sama jsem už dočetla do konce a budu muset při četbě nahlas trochu cenzurovat.

Mladší syn dosud nevydržel u knížky déle než pět minut.