Přidat názor k článku Ze Slovenska až na konec světa IV

To si tedy myslím, že měl skutečně udělat. Nejpozději po smrti prarodičů svůj podíl na baráku přepsat na druhou dceru, aby měli obě stejně a obě stejně jisté. Nedivím se, že to mamince vadilo (být menšinovým vlastníkem baráku je často skoro na nic, a takto by to pro Věru dopadlo, kdyby po otci dědily obě dcery ze zákona). Vůbec si neumím představit čím rozumným to tatínek mohl zdůvodňovat. Snad jen tím, že Věra bude mít jinde jiný majetek... Myslíš, že by Anuška byla s tímto otcovým rozhodnutím nespokojená ?
A proč ? Ve výsledku by se postaral o obě dcery stejně, tak je to myslím spravedlivé.
Snad ještě kdyby Anuška měla k domu citový vztah (přeci jen tam vyrostla) a mohla se domnívat, že by jí sestra tlačila do prodeje, znepříjemnovala život v tom domě a tak vůbec, ale to se snad tatínek nemohl domnívat, že by hrozilo.

A maminka se neměla stěhovat. Já bych do baráku, který by mě nepatřil (z manželovi strany by to vnímali, že já tam nedala ani korunu a i jiní lidé jako např. ty) tedy nešla. Barák vyžaduje práci a peníze a abych měla přijít o dobrou práci, přátele atd., a starat se o barák, kde to manžel bude vnímat, že je to snad má povinnost a za odměnu v něm bydlím, tak do toho bych nešla. Ta podmínka, že má svou polovinu převést na druhou dceru se mi zdá legitimní. To samozřejmě zjendodušuju, za určitých okolností bych šla, ale po manželovi bych chtěla, aby chápal a zohlednoval také můj pohled na věc. A kdyby měl pocit, že mě na baráku nepatří nic, nebral v potaz mé přání ohledně druhé dcery, tak bych asi nešla.