Přidat názor k článku Dejme dětem šanci

Po přečtení reakcí na článek našeho sdružení mi nedá se k nim nevyjádřit.
S kolegyní jsme se rok poměrně intenzivně zajímaly o danou tématiku, zjišťovaly situaci a potřeby jednotlivých stran, než jsme se odhodlaly občanské sdružení založit. Hovořily jsme s pracovníky dětských domovů, neziskových organizací zabývajících se danou tématikou, sociálními pracovnicemi
i mladými lidmi, kteří dětskými domovy prošli .
Musím říct, že čím víc o celkové situaci dětí z dětských domovů víme, tím se zdá komplikovanější a problematičtější. Právě proto jsme si daly jako jeden z cílů zvýšit informovanost veřejnosti.
Všechny z nás souhlasíme s tím, že by samozřejmě bylo nejlepší, kdyby děti mohly vyrůstat v rodinách, ale bohužel nelze děti vzít a do nějaké rodiny „přidělit“. Terénní práce s rodinou by v mnoha případech zabránila odebrání dítěte, ale bohužel v současné době takto nefunguje.
Mimo to jsou i rodiny takové, kde sanace není možná. Situace se výrazně nezlepší ani po zavedení profesionálních pěstounských rodin, alespoň ne ihned. Ty rodiny nespadnou z nebe, nebude jich dostatek, musí se proškolit a pak je nutné i pěstounským rodinám nabídnout doprovázení.
V dětských domovech je poměrně velké procento dětí vrácených z pěstounských rodin a to i opakovaně. Většina dětí je ve větší či menší míře poznamenána ústavní deprivací, jejich reakce a chování nemusí vždy naplnit očekávání pěstounů a pokud není k dispozici nikdo, kdo poradí a pomůže, dítě skončí zpátky v dětském domově.
Hodně dětí je alespoň v občasném styku se svojí biologickou rodinou, to může případný vztah k pěstounům významně ovlivnit, mnohé z nich se dostaly do domova až ve vyšším věku a prakticky už nemají šanci se dostat do pěstounských rodin. Každý příběh je jiný a veselých jich moc není…
To, do jaké míry se děti v jednotlivých dětských domovech zapojují či nezapojují do běžných domácích prací se liší, ale není to nic, co mohou ovlivnit ty děti! Je to o lidech, kteří v domovech pracují . Divím se Alčo, když jste v domově pracovala a tolik Vás rozčilovalo, že děti nic nedělají, že jste je sama v tomto ohledu nezapojila a nepoučila? Ve všech dětských domovech, které jsme navštívily si děti na rodinkách uklízí sami, uklízečka uklízí pouze společné prostory.
Že je provoz dětských domovů finančně náročná záležitost, o tom není pochyb. Ale ty děti o tomhle nerozhodují a nemohou na tom nic změnit. Nehledě na to, že většina z těch peněz padne na mzdy a provozní náklady a ne na děti samotné.
Vycházíme ze stávající situace, která se jen tak nezmění. Nechceme se upínat k ideálům, ale chceme pomoci dětem a mladým lidem, kteří v současné době v dětských domovech žijí a budou je opouštět.
Bohužel, některé děti jsou už natolik poznamenané tím z jakého prostředí přišly a čím vším si prošly, že mají výrazné poruchy chování, které se v jejich věku již s největší pravděpodobností nezmění. Snažíme se ve spolupráci s dětskými domovy vybrat do našich projektů děti, kterým nabízená pomoc může změnit život.
A těch je stále ještě hodně!

Naši činnost provozujeme do této doby na bázi dobrovolnictví.
Náš článek a odkaz na webové stránky na serveru Rodina je podporou jeho provozovatele, za což mu touto cestou děkujeme!
Michaela Chovancová
za DEJME DĚTEM ŠANCI o.s.