Za prvé upřímnou soustrast.
Když jsem čekala prvního syna, připadlo mi, že bych si měla rozmyslet co bych, kdyby se ...
Dospěla jsem k názoru, že bych se chtěla rozloučit, že by mě to pomohlo ...
Ještěže jsem něco takového nemusela prožít.
Zažila jsem jen podobně otřesné chování, když jsem v 8 tt potratila a nechala se odvézt sanitkou do nemocnice. Kázání, jak jsem si dovolila jezdit tak pozdě, že jsem potřebovala sanitku ... Já byla vedle, smutná jsem byla, i když s autorčiným smutkem se to nedá vůbec srovnávat a Pan Dr. mě dával kázání. Pan Chytrý ..
Výhodu jsem měla v tom, že mě dali na samostatný pokoj, kde jsem si mohla důkladně pobrečet ..
A myslím, že lidskost snad nemusí být uzákoněna. Když už je jasné, že to smutně skončí, mělo by být na rodičích, jak to chtějí a vyšla bych jim maximálně vstříct.