Přidat názor k článku Dejme dětem šanci

Vše, co tu bylo řečeno je pravda. Jen se divím, že ještě nikdo nenaťukl druhou stránku věci. A to doslova byrokratický a psychologický teror ze strany úředníků, pokud si někdo dovolí chtít pomoci těmto dětem. Třeba jen vzít si je občas na sobotu na výlet...
Papírování? Budiž! Psychologický posudek? Ano, ani já bych nepůjčila své děti jen tak někomu z ulice. Ale to martyrium, které musí člověk podstoupit? Inkvizice by byla hrdá! Člověk z takových "pohovorů" odchází s pocitem méněcennosti a vlastní špatnosti a zkaženosti. S pocitem, že není hoden vůbec se dál množit, natožpak se starat o jiné.
Proto hluboce obdivuji ty, kdož to zvládli a stali se "náhradními rodiči" (ať už ado nebo pp) nebo jen víkendovými tetami a strýci. Mají obrovskou duševní sílu. Musí bojovat na více frontách: s vrozenou i získanou "povahou" dítěte, se stíny zidealizovaných rodičů a v první řadě se šimlem, který má tyto děti jako rukojmí a přece ví všechno nejlíp...