Přidat názor k článku Maminko, nepij!

a vím to o sobě. Pravidelně dvakrát ročně dodržuji to, že nepiju alkohol o adventu a pak v postní době.
Jinak piju denně 2 dc vína večer. Pravidelně. Často se už od rána těším, až uložím děti a dám si svoje dvě deci. Je to něco jako káva po ránu, bez ní si taky nedovedu už svůj život skoro představit a když ji nemám, chybí mi to.
Jsem alkoholik, byť se neválím ožralá ve škarpě, ani nepiju litry alkoholu. Stačí, že potřebuji svoje dvě deci k rychle relaxaci večer. Bez sebekontroly a pevné vůle bych sklouzla velmi snadno k častějšímu pití - proto mám pravidlo, že nikdy nepiju přes den, když jsem s dětmi a večer jen 2 dcl, když je návštěva tak 4 dcl.
Představa alkoholika jako životního ztroskotance a jinak se "nás" ten problém netýká, je chybná. To, co je pak viditělné, je už takřka "terminální" stádium závislosti. Ale problém s alkoholem můžeme mít už při těch dvou deci denně... A měli bychom si to přiznat, abychom věděli, čemu čelíme.

Jinak - za bezdětna jsem pila s přáteli mnohem víc, ale tak nějak s radostí a bez nutnosti pít. Můj alkoholismus začal ve stresující práci, když jsem večer potřebovala panáka, abych dokázala přeladit. Když jsme byli v práci do 8 večer, dávala jsem si vodku s džusem i tam, abych dokázala pracovat dál...